V sobotu 16. listopadu jsem se zúčastnila výroční členské schůze a cukrové burzy v Dačicích, městě první kostky cukru. Letos je to 170 let, co poprvé spatřila kostka cukru světlo světa, a to díky J. K. Radovi, který v Dačicích vlastnil rafinirii. Proto jsme dostali nabídku od městského muzea uspořádat burzu zase tady. Po deseti letech jsem se vrátila "na místo činu", kde moje působení v klubu sběratelů začalo...
Z Brna jsme vyjeli společně s mamkou a s kamarádkou Jitkou a za necelé dvě hodinky už se vítali s kamarády v sále městského kulturního střediska. U prezence jsem se nahlásila, zaplatila příspěvky a "vyfasovala" igelitku s krásnými dárečky a cukry. V sále bylo přeplněno, ale pěkně jsme se vešli.
 |
| Sál, kde se akce odehrávala (foto P. Tlustý) |
 |
| Přijela televize (foto P. Tlustý) |
 |
| Vyberte si slovenské slogany! (foto P. Tlustý) |
Výročka byla zahájena po jedenácté. Úvodní slovo patřilo panu starostovi a paní ředitelce z městského muzea v Dačicích, mé kamarádce Marušce Kučerové. Pak následovala tradiční schůze, volil se výbor a debatovalo nad uplynulým i stávajícím rokem.
Cukrové hrabošení začalo kolem jedné hodiny. Dostala jsem od kamarádů sběratelů krásné cukrové dárečky, balení srbského cukru krystalu mi záviděli všichni :-) Já jsem proběhla sálem, nasbírala novinky do krabičky, ale spíš si užívala atmosféry a setkání s přáteli. Chválím občerstvení i obsluhu, pochutnali jsme si na výborných bagetách i zákuscích.
 |
| Holky z městského muzea se výborně staraly o naše hladová bříška (foto P. Tlustý) |
Po skončení burzy jsem se podívala na otočku do městského muzea, které sídlí v dačickém zámku. Vyzvedla jsem si zbylé exponáty z výstavy a tím se definitivně pro tento rok s Dačicemi rozloučila. Výlet jsme zakončily s mamkou a Jitkou na náměstí, v restauraci U Koníčka. A hurá zpět do Brna, probrat úlovky a užít si ještě chvíli v Česku, než se opět vydám do Wroclawi.
Žádné komentáře:
Okomentovat