Další středa, další den, lákající k výletu do nedalekého okolí. Tentokrát bych zajela někam do přírody, po návštěvě Stolových hor mě to táhne do lesa ještě víc. A sluníčko pálí už od rána...
S německou kamarádkou Laurou jsme se domluvily, že vyrazíme na horu Ślezu, nejvyšší bod okolí. Svačina je v batohu, pohorky na nohách, jedeme. Na autobusovém nádraží mě ale Laura opustí, není jí dobře. Tak, a co teď - jet nebo nejet? Sama někam do lesa. Nakonec to zlomím, budou tam určitě jiní turisti a když už jsem natěšená, tak by to byla škoda.
Sobótka leží asi 35 km jihozápadně od Wroclawi. Kromě toho, že je to dobrý začáteční bod pro výšlap na horu Śleza, tu nic jiného nečekejte. Autobus mi zastavil u kostelíku sv. Anny. Vyfotím si jízdní řád, prohlédnu si ukazatele a podle GPS, na kterou tentokrát spoléhám, vyrážím na horu. Značka vede přes městský Rynek, na němž je zajímavý snad jen kostel sv. Jakuba. Pokračuji kolem městského muzea, kam se možná podívám cestou zpět, pokud bude čas (nebyl). Značka vede za město, kde odlovím první kešku, a stáčí se do lesa. Hurá za dobrodružstvím.
První zastávku mám u studánky G. Lustiga. Marně hledám kešku. Po několika minutách uslyším šustění listí. Na cestě se objevuje mladý pár. Pozdravím se s nimi a pokračuji v cestě s turisty v zádech. Po cestě lesem fotím, a tak se s mladým párem předbíháme, chvilku jdou přede mnou, chvíli za mnou. Jsem docela ráda, že nejsem na cestě sama. Pak už to vypadá, že se rozdělíme. Za rozcestníkem s odpočívadlem mě čeká další keška, tentokrát u studánky Joanny. Mladý pár se zastaví u cesty a dá si svačinku. Já hledám kešku v nedohledu, blízko studánky. A mám ji! Pokračuji dál a mladý pár opět za mnou. Po cestě míjíme ještě několik zajímavých míst, jako jsou husí skály nebo sochy z dávných dob, kdy na hoře sídlili Pohané. Po asi hodině a půl chůze jsem v cíli, na vrcholu hory Śleza. Šustící listí pod nohama přehlučí křik asi 60 dětí, kteří jsou tu ma výletě. Opíkají buřty, pobíhají po vrcholku a zavazí, kde se dá. Na vyhlídce, u vysílače i v blízkém kostelíku. Dám si svačinu a užívám si výhled do okolí. Je krásný den. Jak se vyhlídka vyprázdní, jdu se na ni podívat. Rozhled je tu pěkný, dokonce by měl být vidět i nejvyšší mrakodrap Wroclawi, Sky Tower (ale já ho nevidím).
Po půlhodině nasazuji batoh na záda a vydávám se opět do Sobótky. Cestu zpět jsem zvolila po žluté značce, kolem malé kamené rozhledny (odlovena další keška). Teď už se hora zalidnila. Odpolední sluníčko přilákalo turisty, ale i cyklisty. Scházím z hory a naskytne se mi pěkný pohled na Sobótku. Nechce se mi zpět do města. Odlovím poslední kešku, schovanou v choroši, projdu kolem bývalého zámečku a jsem opět u kostelíku sv. Anny, odkud mi za asi 10 minut jede autobus. Pěkně načasováno. Autobus jede přesně a já jsem ráda, že jsem to nevzdala a užila si parádní výšlap!
Žádné komentáře:
Okomentovat