Podzim mě zlákal k výletům. S kamarádem Jirkou jsme se domluvili na návštěvě nedalekého města Legnice, kde se v roce 1241 uskutečnila významná bitva. Proč se tam nepodívat? Ve městě bude určitě co k vidění. A bylo.
Legnica leží západně od Wroclawi, asi hodinu cesty vlakem. Středa, kdy mám jen jednu hodinu ve škole, a to večer, se zdála být ideálním dnem k malé návštěve tohoto místa. Na internetu jsem si našla informace, co ve městě navštívit. A hle, máme štěstí, jen a pouze v říjnu tohoto roku je mimořádně návštěvníkům otevřený areál hradu. Paráda. O důvod víc, proč vyrazit.
Z Wroclawi vyjíždíme vlakem, místní regionální linkou, kterou tvoří velmi moderní souprava. Kolem půl desáté již vysedáme na nádraží a hned míříme k hradu. Prohlídka je až v jedenáct a trvá skoro dvě hodiny. Po dvanácté už ale máme namyšlený autobus do vesničky Legnická Pole, kde se slavná bitva uskutečnila. Nevadí, odpojíme se dřív. Prohlídka zahrnuje dvě vyhlídkové věže, lapidárium se zbytky bývalé kaple a nádvoří hradu. To vše zdarma.
Jdeme zatím do města. Kolem bývalé městské brány na náměstí. Zastavujeme se v turistickém infocentru, kde si kupuji pohlednici a získávám razítko do svého cestovatelského deníčku. Na náměstí se dochovaly pěkné domky, které jsou ale kontrastem typické socialistické architektuře, která je tu zastoupena v hojné míře. Město bylo bohužel za války hodně zničeno a asi jej bylo potřeba rychle znovu vystavět. Krásně zrenovovaný je hlavní kostel, který dominuje celému Rynku, nebo původní renesanční nová radnice.
Vracíme se na hrad. Průvodce nás, společně se skupinkou žáků základní školy, bere na jednu z věží. Pohled na město je krásný, i když je trochu zataženo. Fotím o sto šest a užívám si výhledu do okolí. Zpátky se vracíme přes nádvoří k lapidáriu. To už opouštíme skupinu a prohlížíme si jej sami, bez průvodce a ukřičených dětí. Zachovaly se tu poměrně slušně některé části kaple. Jinak samotné lapidárium je takový nevábný kvádřík na nádvoří hradu. Alespoň, že obrůstá svlačcem.
Před polednem dojdeme opět na nádraží, odkud jezdí také autobusy. Ten do Legnických Polí jede včas a je poměrně přeplněn. Řidič mi oznamuje, že není policista, aby mě legitimoval. Schovávám tedy studentský průkaz s nadějí, že dostanu slevu z jízdného i tak. Nestalo se. Asi tu vydělávají na příležitostných turistech.
Legnické Pole je 15 minut od města. V malé vesničce v gotickém kostelíku je umístěno muzeum bitvy, které je ale bohužel do konce roku zavřené kvůli rekonstrukci (to jsme si zjistili už doma). Přesto ale stojí místo za návštěvu. Malý kamenný kostelík má neuvěřitelnou atmosféru, i když stojíme jen před ním. Fotíme si vyřezáváné sochy, připomínající významné válečníky z bitvy. Proti kostelíku je velký barokní klášter s kostelem. Interiéry jsou prý nádherné, jen jsme je také neviděli. Autobus se vrací za 15 minut, to jsme si pěkně načasovali, a jedeme zase do města.
Opět jdeme na náměstí, odtud je to kousek k nejkrásnější barokní stavbě ve městě, kostelu sv. Jana. Zvenčí je budova "zastavěná" uličkami. Uvnitř probíhá dlouhodobá rekonstrukce. Interiéry nejsou nijak výjimečné, ale určitě zajímavá a ceněná je hrobka legnických Piastovců, která se v kostele nachází. Kousek od kostela je venkovní lapidárium, v malém parčíku jsou k vidění architektonické pozůstatky, co se dochovaly z původních městských staveb.
Město jsme viděli a za chvíli jede vlak. Dáme si ještě svačinu na lavičce před nádražím. Odtud nás ale "vyžene" otravný bezdomovec, který má hlad a nechápe, že se o svačinu dělit nebudeme. Sice je mi ho trochu líto, ale bohužel nemohu všem pomáhat, a že těch, co by pomoc potřebovali, je tu celkem dost. Zpět jedeme vlakem německé společnosti. Taky pěkné. Funguje mu klimatizace, což je fajn, ale ne, když je vám zima. Tak se nad námi nakonec slitují a 5 minut před Wroclawí přece jen zatopí.
Jsou tři. Vracet se na koleje nemá smysl, za chvíli začíná kurz polštiny. Jako odměnu si tedy dopřejeme kafe a sladký dortík ve zdejší muffinarii. To je opravdu ta nejsladší kavárna, jakou jsem tady ve městě potkala. Musím ji brzy navštívit zas. Třeba po nějakém tom dalším výletě...
Žádné komentáře:
Okomentovat