Na čtvrtek 31.10. nám vyhlásili rektorské volno a v pátek 1.11. se v Polsku slavil Den všech svatých (což je oficiální státní svátek). Pak následovala, jak to tak bývá, sobota a neděle - tedy 4 dny volna, jako stvořené pro výlet. Už poměrně dlouho jsem byla přesvědčená, že navštívím v tomto termínu Varšavu. Když jsem zjistila, že jí v cestě stojí Lodž a z Varšavy je to jen kousek do Toruně, neváhala jsem a naplánovala jsem výlet tak, abych se podívala všude. Přidaly se ke mně kamarádky a nakonec nás bylo pět. Hostel nebyl problém zarezervovat a s autobusy to nakonec dopadlo taky dobře. Vyrazily jsme ve čtvrtek v šest ráno.
V deset už jsme pochodovaly po Lodži. Toto velké město je známo především jako průmyslové, v historii tu byly hlavní továrny Polska a židovští a ruští obchodníci si tu pěkně vydělávali. Dneska slávu tohoto průmyslového velkoměsta připomíná několik muzeí. My jsme měly jasný cíl, známou turistickou atrakci, ulici Piotrkowskou, 3,5 km dlouhou hlavní třídu. Nachází se tu spousta kaváren v krásných secesních domech a několik soch, s nimiž se můžete vyfotografovat (což jsme také udělaly). Bohužel byla celá ulice rozkopaná, opravovala se tu dlažba, takže to jí ubralo na kráse dosti. No, co naděláme. Tak jsme si zpříjemnily pobyt pohledem na několik pěkných street art, město je jimi také vyhlášené. Další místo, které jednoznačně zahrnoval náš plán, bylo nákupní centrum Manufaktura. V prostorech bývalé továrny se nachází nejen obchody, ale i kina nebo třeba muzea. Bylo tu spousta lidí, ale i tak to bylo zajímavé místo, které rozhodně v Lodži stojí za návštěvu (taková mega brněnská Vaňkovka, i architektonicky podobná). Prohlídku města jsme zakončily procházkou v ulicích, objevily jsme pravoslavný chrám a jiné kostely, parky a paláce. Jediné, co jsem nestihly, byla návštěva bývalého židovského ghetta a asi největšího židovského hřbitova v Polsku. Mám důvod se sem někdy vrátit. Večer jsme se vlakem přesunuly do Varšavy. Náš hostel se nacházel přímo na Starém Rynku. Dostaly jsme soukromý byt, což bylo prima, měly jsme vše po ruce a svůj klid. Před spaním procházka malinkými uličkami Starého Města a na zítřejší poznávání namazat pod kolenama!
Pátek byl poklidný, díky svátku bylo vše zavřeno, jen restaurace ve Starém a Novém Městě lákaly turisty na polské speciality. Navštívily jsme obě čtvrti, prošly se kolem městských hradeb a od zámku se vydaly po královské cestě. Přes Saskou zahradu s hrobem neznámého vojína k soše Koperníka a dál pořád na jih. Celkem nás cesta vedla zhruba 4 km dlouhou trasou, během níž jsme si ale prohlédly hodně zajímavých míst. Procházku jsme zakončily v parku Lazienki, kde se nachází krásný palác na vodě, bohužel pro nás byl ale také v rekonstrukci. Po nákupu následoval přesun metrem k hlavnímu varšavskému hřbitovu. Blížil se večer a lidé se sjížděli ke hrobům svých blízkých. Tato velká událost odklonila dopravu, posílila městské spoje a přilákala opět davy turistů. Ochutnala jsem pańskou skórku, sladký karamel, vyráběný pouze ve Varšavě k tomuto dni. Připomínal turecký med. Na hřbitově byla fantastická atmosféra. Lidé zpívali, zapalovali svíce, všechno svítilo. Hladové jsme se po prohlídce hřbitova přesunuly zpět do Starého Města, kde jsme se ve stylové pirožkárně zaslouženě navečeřely.
V sobotu dohnat, co se dá. Rozdělujeme se na menší skupiny. Já a kamarádka z Česka, Martina, jdeme do míst, kde za války nacisté vybudovaly židovské ghetto. Tato událost se tu připomíná téměř na každém kroku díky památníkům a pamětním deskám. Navštívily jsme nově otevřené muzeum, věznici, dostaly se až k synagoze a jednomu z původních domů. Smutné, ale bohužel pravdivé. Novou částí města, kolem mrakodrapů a vyhlášeného paláce vědy a kultury, se vracíme k zámku. Navštěvujeme expozici v paláci. Je to nádhera a rozhodně doporučuji všem návštěvníkům hlavního polského města. Podvečer věnujeme procházce kolem osvětlených městských hradeb, scházíme se se zbytkem skupiny a pokračujeme na autobusové nádraží, odkud nám jede autobus do Toruně. Mnozí mě od návštěvy Varšavy odrazovali, že to není pěkné město a nic tam není, ale rozhodně to není pravda. Já jsem Varšavou nadšena a zdaleka jsem neviděla vše, co toto město nabízí.
Toruň ale, to je jako byste se vrátili do středověku. Malé kamenné uličky, staré domy s vysokými špičatými štíty a úžasná atmosféra starobylého města. Hostel na Rynku nás mile překvapil a večerní procházka městem příjemně unavila. Ráno po snídani jsme vyrazily i tady uvidět, jaké krásy město nabízí. Historický střed není nijak rozsáhlý, a protože jsme cítily už tu čtyřdenní únavu, pohodově jsme si město prošly a myslím, že jsme viděly vše, co jsem mohly. Hradby, městské brány, zbytky středověkého hradu řádu německých rytířů, kamenné domy a gotické chrámy, které jsou nádherně zachovalé. Na Starém Rynku jsme se vyfotily u sochy Koperníka, jehož je Toruň rodištěm. Ochutnaly jsme místní perník a prohlídku města zakončily v domě Mikuláše Koperníka, kde se nachází jeho muzeum. Jakoby na čas přesně naplánované, sotva jsme vyšly z muzea, začalo pršet. Útočištěm se nám stala secesní restaurace, kde jsme výlet zakončily pořádným obědem. Těch 5 a půl hodiny vlakem zpět do Wroclawi už určitě zvládneme. Zvládly nezvládly. U okýnka na nádraží paní s úsměvem hlásí, že všechna místa ve vlaku jsou obsazená. Vlak jede přímo přes Poznaň, takže jej využívají nejen lidé, vracející se po svátku od svých příbuzných, ale hlavně studenti. No, musíme jet, takže na stojáka. Třeba se místa uvolní. Uvolnily, po skoro třech hodinách. Tak jsme tu druhou půlku cesty už absolvovaly v sedě. Ale byl to zážitek a výlet moc povedený. Budu na něj dlouho vzpomínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat