Pondělí 1. 4. 2013
U nás se chodí na velikonoční pomlázku, v Bělorusku je normální pracovní den. Dopoledne vyspáváme a pak jdeme na oběd. Abychom se mohly najíst, potřebujeme vyměnit peníze. Jsou dvě hodiny.
Když přijdeme s Lindou do banky, čekáme frontu asi deseti lidí. Po chvíli nám paní za přepážkou oznámí, že je čas oběda (normálně se tu obědvá až kolem druhé, protože pracovní doba je zhruba od 9 do 20 hodin s přestávkami). Tak jdeme zkusit štěstí do směnárny na nádraží. Otevřeno mají, ale mají nízký kurz. Proměníme nezbytné peníze na oběd a hurá do restaurace, kde mají přes týden na obědy slevy. Jídlo je tu opravdu výborné, ale čekáme na něj hodinu, přestože je restaurace poloprázdná. Ještě jsme měly v plánu vyřídit si studentské průkazky, ale to už nestíháme, protože musíme na literaturu.
Ve škole máme jen jednu hodinu a po škole uskutečňujeme tradiční nákup. Jdeme opět do směnárny. Tentokrát je v bance asi dvacet lidí. Nu co, peníze potřebujeme, počkáme. Mezitím zaznamenáváme systém fronty k pokladně. Lidé přijdou a zeptají se, kdo je poslední. Zjistí, že před nimi je cca 20 lidí, tak řeknou: „Ok, tak toto je moje místo,“ a odejdou zase pryč, nejspíš na nákup nebo si zařídit něco jiného. Po chvíli se vrátí a zařadí se tam, kde si místo „zabrali“, ač je za nimi dalších 10 lidí, kteří mezitím přišli. Bezva. Takže ve výsledku zjistíte, že před vámi není 20 lidí, ale 40. To u nás by teda neprošlo. Nakonec vítězoslavně odcházíme z banky o několik desítek euro lehčí a o několik milionů běloruských rublů těžší :-)
Večer trávíme na kolejích, většina na Skype s příbuznými. Veselé to Velikonoce!
Úterý 2. 4. 2013
Dnes nás, v rámci výuky běloruské kultury, čeká návštěva univerzitního dvorečku, což má být, podle naší učitelky, galerie pod širým nebem. Počasí vypadá nadějně, sluníčko vykukuje skrz mraky, ale občas se z nebe sype sníh. Apríl jak má být. Před univerzitou se potkáváme s naší vyučující, která nám oznamuje, že změnila program a jdeme na prohlídku města. Tak dobře. Sice už máme většinu prochozenou, ale třeba se dozvíme něco nového. A dozvěděli.
Prošli jsme Staré město, horní část Minsku, kolem radnice a kostelů a došli jsme až na Troické předměstí s ostrovem slz. Poté jsme se metrem vrátili do školy, na hodinu fonetiky. Opět nás potrápili ruskou výslovností, tentokrát s měkkým a tvrdým L.
A zasloužený oběd ve studentské menze. Odpoledne strávíme se studenty univerzity, kteří nás pozvali na malé setkání. Koná se v hlavní budově univerzity. Všichni jsou moc milí a kamarádští, vyptávají se na Česko, někteří jej znají, protože po Česku cestovali. Připravili pro nás menší pohoštění, videoukázky ze studentského života a exkurzi do muzea univerzity. Domluvili jsme si další setkání, tentokrát nás vezmou do nějaké hospůdky. Těšíme se moc!
Středa 3. 4. 2013
Středa je náročný den, protože máme brzo výuku. Slečna učitelka z videokurzu nám ale oznámí, že se od příště budeme setkávat už v úterý. Tak jo, ve středu si pospíme, ale zato v úterý bude tříhodinnový blok. Tak už to snad nějak vydržíme.
Po škole si jdeme vyřídit studentské průkazy. Paní v kanceláři je moc milá a během deseti minut už se chlubíme statusem student BGU (Běloruská státní univerzita).
Pokračujeme na nákup a vracíme se na kolej. Cestou na kolej jdeme přes park, kde stojí taková malá Lenonova zeď, tato k památce Viktora Coja (to byl slavný ruský rocker, který zemřel při autonehodě – to je oficiální verze).
Pak už tradiční večer na koleji s večeří a počítačem.
Čtvrtek 4. 4. 2013
Dnes nás čeká exkurze do historického muzea. Muzeum se nachází blízko naší fakulty, proto se setkáváme přímo tam. V muzeu nás čeká průvodkyně, která (kupodivu) si občas nemůže vzpomenout na některé ruské slovíčko a do výkladu motá běloruštinu. Je to zvláštní, protože nám bylo řečeno, že bělorusky tady nikdo nemluví. Ale pochopili jsme, že to není pravda. Dokonce i popisky v muzeu jsou bělorusky (stejně, jako je vidět a slyšet běloruštinu v metru, na poště, v knihkupectví, v kostele). Jazyk si udržují, a to je dobře.
V muzeu procházíme celou expozici, představují nám historii Běloruska i města, pak procházíme jednotlivé expozice, věnované divadelnictví nebo Napoleonským válkám. Zajímavé.
Po prohlídce jdeme na oběd a do školy na hodinu literatury. Dneska nám přednáší jedna studentka magisterského studia a je skvělá! Líbí se mi, jak tady studenty vedou k samostatnosti a hlavně mám pocit, že je berou jako sobě rovné a hodně s nimi spolupracují. To je dobře a výsledek je znát.
Večer jedeme nakupovat do obchodního domu Korona. Je to takové naše Tesco, mají obrovský výběr všeho možného, s Lindou obdivujeme zákusky (ale odoláváme a nekupujeme) a exotické ovoce (některé druhy jsem v životě neviděla). Uděláme velký předvíkendový nákup a hurá na kolej.
Pátek 5. 4. 2013
Před školou jdeme s holkama na autobusové nádraží, koupit si jízdenky na víkendové výlety. Autobusový spoj do Grodna, kam se chystáme v neděli, jsme našli na internetu. Počítáme s tím. Na nádraží nás odchytl řidič z maršrůtky. Ptá se, kam se chystáme a kolik nás bude. Vidina dobrého obchodu ho nakonec zláká a u nás rozhodne pohodlnost. Domlouváme odjezd v neděli v osm hodin přímo od kolejí.
Zpáteční cestu si zařizuje každý zvlášť. Někdo chce jet vlakem, my s Lindou si kupujeme zpáteční autobus. Holky jdou zjišťovat vlaky.
Kromě Grodna nás některé v sobotu čeká výlet na nejvyšší horu Běloruska. Jana a Radka kupují jízdenky. Jedeme zítra ráno. Zjišťuji, když večer dostávám jízdenky do ruky, že máme špatné datum odjezdu, prodali nám jízdenku až na neděli. Paní prodavačka byla chuděra asi zmatená, když u ní holky kupovaly také jízdenky z Grodna, protože s vlakem neuspěly. No, tak to jsem zvědavá, kam dojedeme :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat