Letošní Velikonoce slavíme v Bělorusku. Na následujících řádcích a několika obrázcích si můžete přečíst a prohlédnout, jak jsem si sváteční dny tady užila.
U nás se slaví zelený čtvrtek, v Minsku oslavy nepozorujeme. Školu máme odpoledne. Dopoledne si trochu pospíme, uděláme úkol a hurá na oběd. Dnes si dávám draniky a polívku a symbolicky zelený salát. Po obědě vyrážíme na přednášku. Nic netušíc se dozvídáme, že jedeme na exkurzi do národní knihovny. Fajn, protože tam jsem ještě nebyla. Cestou metrem se bavíme s vyučující o Velikonocích. Dozvídáme se, že tento víkend slaví Velikonoce křesťané a ten další pravoslavní. Že bychom je tedy přece jen zažili?
Knihovna je obrovská budova, připomíná diamant. Je postavena jako víceúčelová budova. V přízemí je restaurace a knihovna, další patro je studovna a ve třetím patře je fitness. Druhé patro je také částečně využíváno k přijímání oficiálních státních návštěv, jsou tu reprezentační místnosti. Dobře si to zařídili. Samotný diamant slouží jako archiv. V knihovně je také malé muzeum a možnost vyhlídky na město. Takže se sem ještě někdy vydáme.
Vracíme se do školy, čeká nás literatura. V učebně jsou dvě mladé studentky, které nás zvou do studentské organizace, seznámit se se studenty. Proč ne. Setkání jsme domluvili na úterý. Čekáme stále na literaturu. Po 15 minutách se Yury s Janou odchází poptat na studijní, co se děje. S nadějí doufáme, že hodina nebude. A není :-)
Tak jdeme na nákup a na kolej. Chystáme se na zítra a projíždíme internet.
Pátek 29. 3. 2013
Týden je za námi. Těšíme se opět na oběd ve studentské menze. Ve škole máme dvouhodinovku konverzace, to nějak přežijeme a potom půjdeme na procházku. Slečna učitelka s námi domlouvá exkurzi za lidovou národní architekturou a vyvádí nás z omylu, že tady oslavíme pravoslavné Velikonoce. Opravdu jsou až v květnu. Je nám divné, že by učitelka, která vyučuje předmět Kultura Běloruska, tento fakt nevěděla. Většinou to prý opravdu vychází ob týden, ale tentokrát je to jinak. Jsme rozhodnuté oslavit alespoň ty naše, katolické, které připadají na tento víkend.
Po vyučování se jdeme s Lindou podívat do antikvariátu a knihkupectví u prezidentské rezidence. Něco se tu děje. Na ulici postávají policisté a divní lidé s vysílačkami, určitě tajní agenti. Stoupneme si na roh k rezidenci a chvíli čekáme, třeba jsme se připletly k nějaké významné události. Asi ano, protože po chvíli přijíždějí policejní vozy, které se normálně po ulicích neprohánějí, taková auta nemá ani náš pan prezident. Doprava je odkloněna. Sem tam přijede luxusní vůz, zastaví na rohu před divadlem, které je naproti rezidence, z něj vystoupí elegantní muž v obleku a jde do budovy. Chlapíků v kožených bundách s vysílačkami v ruce přibývá. Asi po deseti minutách k nám přichází policista. Ptá se nás velmi slušně, na koho čekáme. Tak velmi slušně a po pravdě odpovídáme, že vidíme, že se tu něco děje a tak čekáme, co z toho bude. Policista nám oznámí, že tu bohužel stát nemůžeme, že se tady koná důležitá událost. No, hádat se nebudeme a odcházíme. Cestou pozorujeme, že na každém rohu u rezidence stojí policejní vozy, tajní agenti. Toto je určitě kvůli prezidentovi, jinak by to tak moc neprožívali.
Vydáváme se do dětského parku, kde jsou kolotoče a hvězdárna. Procházíme se a užíváme si celkem pěkného dne. Obejdeme park a dostáváme se k cirkusu. Je tady keška, zkusíme ji najít. Ale šipka GPSky nás vede směrem k rezidenci, kde stojí policie. Tak to vzdáváme, protože už bychom byly moc podezřelé. Vrátíme se jindy.
Na internetu zjišťujeme, že pan prezident dnes byl přítomen u slavnostního otevření opravené scény divadla u prezidentské rezidence. Tak přece jen! Málem jsme ho viděly. Pro nás velká událost.
Sobota 30. 3. 2013
Chystaly jsme se s Lindou někam na výlet. Jenže venku přes noc napadl sníh a počasí se dneska nemá zlepšit. Jdeme tedy do botanické zahrady, kde má být oranžérie s kvetoucími rostlinami a sukulenty.
Zahrada je obrovská. Vcházíme do ní mimo hlavní vchod. Celá leží pod sněhem, ale i přesto vyniká její kouzlo. Často jsou v ní vysázeny aleje. Jabloňová, březová, jedlová,... je to pěkné. Sem tam je také nějaký altánek nebo lavičky. Přicházíme k oranžérii. Je to skleník, ne moc veliký, připomíná pyramidu. Cedulka na dveřích hlásí: „Nekrmte ryby ani papoušky!“ a taky seznam rostlin, které dnes kvetou. Je jich celkem dost, tak se těšíme. Uvnitř je vedro, aby se tropickým rostlinám pěkně dařilo. Ale většina je zelených – jsou tu palmy, datlovník a kytky, které máme doma. Kvetoucí jsou asi jen čtyři a žádná sláva. Rybičky plavou v malém jezírku a papoušci jsou ve třech klíckách u vchodu. Vracíme se do zahrady a hledáme jezero. Je celé zapadané sněhem. Fotíme se na sáňkách-samochodkách :-)
Před vchodem se potkáváme s Janou, Míšou a Radkou a společně poobědváme v nedaleké jídelně, docela dobré. Konečně si dávám boršč. Mňam. Po obědě jdeme (bez Lindy, která pokračuje do Akademie nauk) do delfinária.
Delfinárium je nově postavená budova v areálu minské zoo. Pokud navštívíme představení, můžeme si v rámci vstupenky prohlédnout i zvířata v zahradě. Na delfíny jsem moc zvědavá a představení mě nadchlo. Bylo to moderní, svižné a velkolepé. Super šou. Je úžasné, co delfíni dovedou. A lachtan, který představení zahajoval :-)
Naopak hrůzná je zoo. Nechápu, jak něco takového vůbec někdo dovolí. Už samotný areál je dost otřesný. Poměrně malý prostor obklopený paneláky, kdyby alespoň zelený, třeba součástí nějakého parku. Je jasné, že zima a sníh udělají svoje, ale stromy tu nejsou prakticky žádné, takže si to dokáži představit i v létě. Zoo je oplocená dost divnou „klecí“ (myslím, že slovo „plot“ bych urazila). Před zoo je staveniště, zřejmě budují parkoviště nebo opravují vstup. Další rána pro nás jsou výběhy a klece. Řekla bych, že i já obývám v pokoji více prostoru, než velký medvěd hnědý tady v zoo. Stejně líto mi bylo i tygra, zubrů a losů. Pavilony mají v zoo tři, v jednou jsou malá akvária s rybičkami, ve druhém opice (tam jsme se nedostaly, protože jsme nenašly vchod) a ve třetím hadi (tam jsme se nedostaly, protože tam bylo zvláštní vstupné). Čtvrtý pavilon se staví, ponese název Jižní Amerika. Klece, kde žijí zvířata, jsou, jak už jsem popsala, dosti stísněné. Některé mi připadají, jakoby byly vystavěny jen provizorně a že se za chvíli rozsypou. A přístřešky pro zvířecí obyvatele zoo? Slepené dřevěné chatrče, které připomínají příbytky nuzáků někde na smetišti. Ať mi někdo vykládá, že u nás jsou škaredé zoologické zahrady a zvířata se mají špatně. Tento, byť pro mě dosti silný zážitek, by je vyvedl z omylu. Děkuji, už nikdy více.
 |
| Smutná zoo |
V autobuse cestou zpět potkáváme asi dvacet policistů. Trochu ve mně hrklo, protože jedeme načerno. Nechceme být za černé pasažéry (jízdenka tu stojí na naše asi 6 Kč), ale nepodařilo se nám ji koupit. Revizor, který jízdenky pravidelně v městské dopravě prodává, po autobuse nechodí. Nakonec, díky hlášení v autobuse pochopíme, že tento spoj je bez konduktora (= revizor) a že jízdenku si máme koupit u řidiče. To už ale vystupujeme a pokračujeme metrem. Tady jízdenku mít musíte (tedy vlastně žeton, opět za cca 6 Kč, který se hodí do průchozího turniketu), jinak by vás turniket secvakl (dost to bolí, to vím) a nepustil dál.
Ale i přes hrůzu, kterou jsme zažily v zoo, se nám dnešní den pěkně povedl. Sněžit přestalo, padá mlha. Přicházím na koleje před šestou. Od osmi je v katolickém kostele na náměstí velikonoční mše. Abychom trochu nasály atmosféru svátků, jdeme se s Lindou podívat. V kostele se to hemží lidmi, všichni nesou v košíku sváteční jídlo (vajíčka a kulič, to je takový náš mazanec), které jim na předešlé mši (právě skončila) posvětil kněz. Kostel je nazdobený a atmosféra je opravdu krásná. Před kostelem hoří oheň. Když začne mše, kněz vynese velkou svíci v doprovodu ministrantů ven, odříkává modlitbu a zapaluje ji. Od ní potom zapalují svíčky všichni ostatní. Odcházíme asi po půl hodině a jdeme ještě do Stalice na nákup. Koupíme si také kulič a zítra si uděláme velikonoční snídani.
Neděle 31. 3. 2013
Předpověď hlásí nejpěknější den z celého příštího týdne. Musíme toho využít a v sestavě já, Linda, Jana a Radka jedeme do Zaslavli, malého městečka asi 50 km od Minsku. K cestování jsme zvolily vlak. Na nádraží nám nabídli dvě varianty, buď nižší třídou, nebo švýcarským vlakem, komfortnějším, ale dražším. Volíme první případ, alespoň zažijeme pravou realitu běloruských vláčků. Zpáteční lístek nás stojí v přepočtu asi 10 Kč. Bezva, to se mi líbí. Vláček je výrazně větší, než naše lokálka. Je tu hodně lidí, ale sedneme si. Sedadla jsou kožená, luxus! Cesta rychle utíká. Průvodčí nikde, uličkou projde jen stařenka, nabízející za 20 000 BYR (cca 50 Kč) plátěné tašky.
Po necelé hodině vystupujeme na nádraží Bělorus. Je to moderní a pěkná budova. Městečko je malé, spíše vesnička, stojí tu stylové dřevěné chaloupky. První objekt našeho zájmu je muzeum Mlýn. Muzeum jsou tři staré dřevěné domy – chalupa, mlýn a sýpka. Platíme si exkurzi, vypadá to, že jsme dnes jediní návštěvníci (jsou Velikonoce, takže všichni asi zůstali doma).
 |
| Muzeum Mlýn - dřevěná chalupa |
Potom pokračujeme ke katolickému kostelu. Smůla, protože velikonoční mše byla dopoledne a teď je zavřeno. Jdeme tedy do pravoslavného, ten je přístupný. Nachází se na místě, kde dříve stával hrad, dnes jsou tu už jen valy a pozůstatky, co leží pod sněhem. Hledáme ještě bunkry, které by tu někde měly být, ale neúspěšně. Tak alespoň čaj v hospůdce vyšel a zase zpátky do města.
 |
| Pravoslavný kostel |
Unavené přicházíme na kolej a hned usínáme. Po večeři koupel v nově objevených sprchách (ne, že by byly lepší než ty první) a příprava do nového týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat