Podzimní poznávání Stolových hor, Kudowy Zdroje a Klodzka

Na víkend 12. - 13. října byl připraven pro studenty Erasmu ve Wroclawi výlet do Stolových hor. Důležité bylo včas se přihlásit, což se mi povedlo, a tak jsem se už dva týdny před akcí velmi těšila, až si konečně pořádně užiji podzimní přírodu.

Opice ve Stolových horách a krásná podzimní krajina

V sobotu ráno, v den odjezdu, jsem ale při pohledu z okna zaúpěla. Nebylo vidět na protější dům, mlha by se dala krájet. No co, do odjezdu zbývají necelé dvě hodiny, třeba se to protrhne. Nestalo se tak. Odjíždím s pocitem, že si výhled do krajiny z Hejšoviny moc neužiju.

Do Radkówic, malé podhůrské vesničky, přijíždíme kolem jedenácté. Čeká nás asi dvouhodinový výšlap na vrchol. Kolem jezírka se vydáváme po značce vpřed. Cesta je dosti zablácená a občas nám pod nohama protéká potůček, ale mě to nevadí, jsem připravená na vše. Ne ale všichni jsou na tom jako já. Bohužel se nedá nic dělat, na výletě po horách se musí i s trochou vody počítat. Pokračujeme kolem vodopádu pořád vzhůru. Když se objevily první skály, nebyli jsme zdaleka u cíle, počasí se ale zlepšilo, sluníčko dávalo o sobě vědět. Malá svačinka a opět vzhůru. Kolem jedné po poledni nás přivítala horské bouda a zasloužená odměna - krásný, sluníčkem ozářený výhled do okolí Stolových hor :-) Koupili jsme si vstupenky do skalního města a to jsem další hodinu procházeli, vyhlídky, zákoutí, skalní útesy a křivolaké chodníčky, to vše jsme si pořádně užili. Ze Stolových hor jsme sestoupili po více než 600 schodech do Karlówa, horského turistického centra. Tady nás čekal autobus, který nás odvezl na ubytovnu do Kudowy Zdróje.

Na večer se chystal ohýnek, zašla jsem proto do města, koupit si klobásku na opeční. Společně s kamarádkou z Německa a s kamarádkou z Jihoafrické republiky jsme ale nejen nakoupily, ale také si prohlédly toto krásné lázeňské městečko. Kolonáda i zdejší park byly v říjnový podvečer kouzelné, všechny stromy podzimem pozlacené, prostě nádhera. Večer jsme si pak všichni užili u ohýnku a dobrého jídla a pití.

V neděli opět mlha, tentokrát doplněna sychravým počasím. Dopoledne trávíme v městečku, třeba se to zase zlepší. Navštěvujeme kolonádu a pavilon s léčebnou vodou. Myslím, že pro spoustu studentů je to pěkný zážitek. Další zážitek je bezpochyby prohlídka nedaleké kapličky Czaszek s jedinou kostnicí v Polsku. Stěny kaple jsou ozdobeny lebkami a kostmi a pod kaplí se nachází obrovská hrobka s ostatky lidí, kteří zahynuli za Slezských válek. Zajímavé místo. Počasí je stále špatné. Vracíme se do města na oběd. Po několika desítkách minut objevujeme pěknou restauraci nedaleko lázeňského centra, narozdíl od jiných podniků se tady dá najíst za rozumný peníz a poměrně dobře.
Asi po hodině se konečně ozvalo sluníčko. Vracíme se na ubytovnu, kde nasedáme do autobusu a pokračujeme v poznávání, tentokrát opět do hor. Skalní labyrint mnohé nezajímá, všichni jsou unavení. Organizátorky nás ujišťují, že nás autobus vyveze až na místo, projdeme si skály a hurá domů. Přímo ke skalám nás ale samozřejmě autobusem nepustí. Čas na výšlap, prohlídku skalního města a návrat k autobusu není. Nezbývá tedy, než jet zpět do Wroclawi. Mě osobně se ještě nechce zpět, jsou teprve tři hodiny, co se zastavit někde po cestě? Navrhujeme Klodzko. Dobrá volba, je tu co k vidění.

Do Klodzka přijíždíme asi za půl hodiny. Proběhneme náměstí a jdeme se podívat do klodzké pevnosti, kde nám, jako útěchu neobjeveného skalního labyrintu nabízejí labyrint podzemní. Proč ne? Vydáváme se tedy do podzemí pevnosti. Přes hodinu se touláme úzkými chodbičkami a vychutnáváme si tmu a ticho tohoto místa. Po prohlídce se již vydáváme zpět na koleje, kam se dostáváme v osm hodin, unavení, ale spokojení. Já určitě. Jsem nabita energií, kterou mi dodala podzimní příroda. Doufám, že ne naposled v tomto roce :-)