Mrazivý výlet do Świdnice

Poslední víkend ve Wroclawi jsem se rozhodla strávit opět výletováním. Nejen proto, že už jsem dlouho nikde nebyla :-), ale po minulém týdnu, který byl opravdu studijně velmi vyčerpávající, jsem si to určitě zasloužila. Navíc mám ještě několik "restů", co chci do odjezdu splnit. Jedním z nich byla návštěva středověkého městečka Świdnice - tímto tedy mohu ze svého seznamu "odškrtnout" další položku... 

Výlet jsem si naplánovala v pátek. Při pohledu na předpověď počasí jsem se trochu zděsila, zima přišla už i k nám a opravdu mě "zamrazilo", když jsem zjistila, že ručička teploměru klesne tento víkend pod minus desítku. Další zásah do plánů byl ranní odjezd vlaku. Jeden z mála přímých spojů do Świdnice vyjížděl z Wroclawi v 7:53. Než to brát s přestupem a cestou o skoro dvě hodiny delší, rozhodla jsem se pro tuto brzkou variantu. Navlečená jak na sevení pól jsem vyjela...

V devět vlak dorazil na místo. Překvapilo mě, jak pěkné tu mají nádraží, malé, ale velmi útulné a čisté. Do centra je to odtud doslova pár kroků, přes malou uličku přímo na městský Rynek, hlavní náměstí. Tady stojí uprostřed, jako v jiných městech v Polsku, městská radnice.

Nádraží ve Świdnici

Městské náměstí - Rynek a radniční věž

Loďka jako jedno z domovních znemení

 V jednom z domů se nachází infocentrum, ale to otvírá až v deset, a vedle najdete muzeum kupectví. Ráno ve Świdnici je poněkud klidné, proto si procházím náměstí, obdivuji krásné domy a objevuji domovní znamení. Líbí se mi, jak jsou pokaždé různá a přece tak zajímavá. Třeba jako to s lodí, co je na fotografii.

Z náměstí se vydávám k hlavnímu městskému chrámu sv. Stanislava a sv. Václava. V roce 2003 jej papež povýšil na katedrálu a díky tomu tu vyrostl duchovní centrum a biskupství. Katedrála je nádherná a pyšní se nejvyšší věží ve Slezku (101 metrů), pátou nejvyšší v Polsku. Zvenku působí objekt monumentálně a uvnitř je tento efekt minimálně dvojnásobný. Myslím, že pro mě hned po gotickém chrámu v Toruni druhý nejkrásnější kostel, co jsem v Polsku navštívila. Interiér dýchá nepopsatelnou atmosférou, gotický chrám je nádherně zdobený a dokonce tu mají ještě stále Betlém. Tak to je další z dnešních překvapení.

Uvnitř městské katedrály, nádherná gotická výzdoba

Vracím se na Rynek a navštěvuji již otevřené infocentrum. Pan za pokladnou mě láká na městskou věž, která je otevřená. Tak proč ne. Nakoupím pohledy a jde se na vyhlídku. Radniční věž, narozdíl od věže chrámové, moc vysoká není a není ani historicky významná. O původní věž přiša radnice v roce 1967 a tak se na jejím místě rozhodli vystavět novou. Otevřena byla v novém roce a je dobře, že tak učinili, výhled je z ní pěkný na celé město. V zimní sezoně je navíc vstup zdarma, protože se nedostanete na venkovní terasu. Nevadí, jsem za sklem, ale taky dobrý.

Pohled na Rynek z věže radnice

Další moje cesta směřuje do muzea kupectví. Chci se trochu zahřát a navíc mě zajímá, jak bude expozice, která je prý jediná tohoto druhu v Polsku, vypadat. Třeba najdu nějakou cukrovou homoli nebo balení ve zdejším koloniálu. Nenašla, ale měli tam cukřenku z 18. století, tak alespoň něco sladkého pro potěchu sběratele :-) Kromě stálé expozice mě paní z muzea pouští na výstavu iluzí a pokusů. Je tu spoustu lidí a vstup opět zadarmo. Strávila bych tu asi víc času, jelikož exponáty se dají vyzkoušet a osahat, ale mám ještě dost před sebou.

Historická cukřenka v expozici muzea kupectví

Konečně směřuji k hlavní památce města, ke kostelu Míru. Tato zajímavá stavba byla postavena v roce 1656 za pouhých 10 měsíců a při stavbě bylo použito jen dřeva, jílu, písku a slámy. Celý objekt byl v roce 2011 zanesen na seznam památek UNESCO a obdiv si zajisté zaslouží. Proto jsem se těšila, že si ho prohlédnu i uvnitř. Kamarádka mě upozornila, že v zimní sezoně se do kostela dostanu jen po telefonické rezervaci. Trochu nervózní ze své polštiny jsem se v pátek dovolala paní, která má památku na starost. Nakonec jsme si pěkně popovídaly, ale já se rozhodla exkurzi neabsolvovat, protože jako individuální návštěvník mimo sezonu bych musela zaplatit vstup 40 zlotých (asi 280 Kč) a to mi přišlo moc. Takže jsem se smířila, že si objekt prohlídnu pouze zvenčí, a tak jsem také učinila. Stavba je opravdu zajímavá. V jejím okolí je starý hřbitov a náhrobky, zapadené sněhem, působily pohádkovým dojmem. Po chvíli obdivování jsem si všimla, že se z kostelu line hudba. Možná je tam bohoslužba, ale pochopila jsem z telefonátu, že ta probíhá v neděli. Obešla jsem kostel a když jsem se vracela k hlavnímu vchodu, viděla jsem, jak z něj vycházejí 3 lidi a že zůstal otevřený. No, tak to nakouknu, když už jsem tu. Kostel byl osvětlený a ozvučen audioprůvodcem, který vykládal historii místa čtyřem návštěvníkům. Ti se procházeli po kostelu. Já jsem se dívala, odkud na mě kdo vyběhne, abych zaplatila vstup. Ale odnikud nikdo nevyběhl. Tak jsem se tam nakonec taky podívala :-)

Kostel je nádherná stavba

Barokní interiér kostela Míru

Latté a Šarlotka - sladká odměna

 Pak už byl čas na zahřátí. Vedle kostela, v malém domku, který je vystavěn stejným stylem jako kostelík, je útulná kavárna Café Barok. Paní za barem mě zve dál a láká na "Šarlotku". Proč ne, tento polský jablečný teplý koláč jsem tu ještě neochutnala, jde se na to. Zahřála jsem se u krbu, pochutnala si na koláči a po půl hodince zase vyrazila do terénu. 

Že by kámen?

Ne, keška je to :-)

Než odjedu, chce to ještě nějakou kešku, abych trochu "zasmajlíkovala" (tedy aby se nám na mapě ukázalo, kde jsme našli kešky) mapu Świdnice. Jedna pěkná je hned u kostela. Bezva, je tu klid od lidí, bude se dobře hledat. Hledalo se trochu obtížněji, ale nakonec jsem uspěla. 

A další překvapení, tentokrát z provedení krabičky. No, posuďte sami (omlouvám se kešerům za spoiler, snad to žádný nečte). Pak jsem ještě uspěla s keškou u radnice a nakonec u nádraží, při čekání na vlak. Takže tři, to není moc, ale je to dobré :-) Cestou na nádraží jsem to vzala kolem kostela sv. Josefa, bývalého knížecího zámečku a staré městské bašty. Takže výlet se vydařil nad očekávání.

Poslední překvapení dnešního výletu mě čekalo ve vlaku, když mi paní průvodčí oznámila, že mezi Śvídnicí (pokud je to moje nástupní místo) a Wroclawí platí speciální jízdenka za 5 zlotých, ale jelikož jsem student, měla jsem ji s poloviční slevou. Za dvacku jsem jela až domů do Wroclawi! Sice trochu zmrzlá, ale maximálně spokojená.