Za památkou UNESCO

Sobota 13. 4. 2013

Venku prší. Měníme tedy sobotní plán. Místo procházky městem odpočinek v posteli a studium, resp. zhlédnutí ruského filmu „Noční hlídka“, o němž se budeme bavit na středečním semináři. Pak zvládnu ještě alespoň jeden překlad a dopsat deníček.
Na oběd zůstáváme na kolejích, ale odpoledne vyrážíme na vzduch. Déšť ustal, je zataženo, ale teplo. První můj cíl dnes – keška u kolejí, kterou jsem objevila na internetu, že ji mám přímo pod nosem. Nalezena byla okamžitě, tak mám radost.
S Míšou a Lindou pokračujeme přes město na náměstí Jakuba Kolasa. Zde je restaurace Lido, kterou nám moc doporučovaly spolubydlící. Nejen, že tam dobře vaří, ale poměrně levně se tam člověk nají a mají veliký výběr. Tak jsme se nadlábly :-)
Míša nás opouští a já s Lindou pokračuji v průzkumu nepoznaných ulic města. Jdeme ke Komárovskému rynku, ale už zavírají. Je tady veliký trh se zeleninou, ovocem a květinami, tak se třeba někdy vrátíme. Náměstí, kde stojí rynek, je vyzdobeno množstvím soch, které jsou i na dalších místech v Minsku. Nezbytné fotografie a pokračujeme na nákup, pak pěšky dál po ulici až k Akademii nauk a pak se svezeme metrem k budově knihovny. To už se stmívá.
Večer je knihovna krásně osvícená, stejně jako celé město. Vezeme se výtahem do 22. patra, kde se nachází vyhlídková plošina. Venkovní pohled z knihovny je nádherný. Knihovna samotná celá září a postupně mění barvy. Tak se zdržujeme asi hodinku, fotíme a kocháme se.

Neděle 14. 4. 2013

Vyrážíme do Něsviže, městečka, kde je zámek zapsaný na seznamu UNESCO. Musíme vstávat ale už v pět ráno, metrem se přesunout na vlakové nádraží a odtud vláčkem do Grodněnce, kde přesedáme na autobus. Do Něsviže přijíždíme před desátou. Utíkáme na zámek, kde máme domluvenou prohlídku. Dostáváme papuče (na leštění podlahy :-) ). Výklad je zajímavý, ale dlouhý. Zámek je řešený jako muzeum, což pro nás není moc zábavné, ale zvládneme vše.
Po prohlídce se přesouváme do zámeckého parku. Počasí je ale špatné, mlha a zima. Celou naši výpravu tahám po zablácených cestičkách parku s jediným cílem – najít kešku. Po asi deseti minutách stojím před objektem, kde by měla být krabička schovaná. S Lindou a Yurym hledáme o sto šest, ale nacházíme jen staré bankovky, které byly asi součástí krabičky. Ta tu není. Alespoň se na místě vyfotíme, ať můžu napsat, že jsem tu byla.
Čeká nás prohlídka kostela. Z venku vypadá monumentálně, ale je neopravený. Chybí peníze, klasika. Před kostelem poznávám sochu Jana Nepomuckého, ač bez hvězdiček. V kostele je ticho. Paní průvodkyně zajímavě vykládá a po prohlídce kostela nás vede do krypty, kde odpočívá 70 zámeckých pánů a paní, dokonce i 12 dětí. Působí to velmi silným dojmem a jsem ráda, že jsem po asi 15 minutách venku a nebožtíci mají opět klid na spánek.
Přesouváme se k městské radnici a jdeme na oběd do radnické restaurace. Máme zeleninový salát a boršč, k pití pravý ruský černý čaj ze samovaru :-) Po obědě se někteří vracíme na zámek shlédnout výstavu, která je věnovaná šachové hře. Pěkné a neobvyklé figurky se nám líbí (jsou tu vojáci, čínští císaři, ale i erotické figurky).
Poslední exkurze nás čeká na radnici, kde procházíme muzeum městského práva. Výklad je asi nejzajímavější, co jsme dnes slyšeli. Můžeme tedy spokojeni odjet zpět do Minsku, opět stejnou cestou a stejnou dopravou. Ve vlaku si málem nesedneme, musíme se vmáčknout na spolucestující na sedačkách. Po chvíli prochází vlakem nezávisle na sobě dva prodejci, jeden nabízí lepidlo, co slepí úplně všechno, druhý nějaké suvenýry. Usínám.
V Minsku jsme za dvě hodiny. Rozhodneme se, když už sedíme v metru, svést se na Jakuba Kolasa a zajít do včera objeveného bistra Lido. Výborně navečeřené se vracíme na kolej a po sprše doslova upadáme do postele. Je půl desáté místního času, nejdřív, co jsem tu šla spát.