Pondělí 15. 4. 2013
Pobyt se nám rychle krátí. Dopoledne vyspáváme včerejší brzké vstávání. V poledne opouštíme koleje a jdeme se poptat na autobusové nádraží, jaké jsou možnosti cesty do Polocku, kam se chystáme o víkendu. Nakonec jsme úspěšné, kupujeme lístky na maršrutku poměrně za dobrý peníz. Pojedeme na výlet :-)
Tradiční pondělní oběd v El Pomidoro (ano, zas jíme :-) – tentokrát výbornou masovou pánev a draniky) a literatura ve škole. Nákup a zpět na kolej. Dneska to bylo takové odpočinkové.
Úterý 16. 4. 2013
Konečně tu máme jaro! Oteplilo se, do školy proto vyrážíme v jarních kabátech. Sluníčko svítí, a proto se s Lindou rozhodujeme po škole se projít na místa dosud neobjevená. První cíl je české velvyslanectví. Je kousek od školy, u náměstí Svobody. Je to cihlová budova v malé uličce a před budovou postává několik lidí, asi si jdou pro nějaké doklady. Posloucháme, zda neuslyšíme češtinu a hodně mluvíme, ale nikdo se k nám nemá. Ve dvoře velvyslanectví má být keška. Nenápadně obhlížím terén, ale lidi se divně koukají. Zkusíme se sem ještě vrátit.
Pokračujeme na nábřeží k Ostrovu slz a parkem podél vody k památníku Puškina. Odtud ještě kousek, kde je výhled na sportovní stadion a další keš. A další neúspěch. Vypadá to, že přímo na místě, kam ukazuje šipka GPSky, jsou dvě slečny a povídají si. Zítra jdeme kolem zase, tak druhý pokus snad už vyjde. Je vidět, že sluníčko vylákalo ven obyvatele města, protože, především v parcích, se to lidmi jen hemží.
Linda chce najít sochu Tarase Ševčenka, ukrajinského spisovatele. Podle mapy je umístěna u ukrajinského velvyslanectví. Cestou se stavujeme na kafe v nám již známém bufetu. Z kavárny je to k soše už kousek. Míjíme novou židovskou synagogu. Budova připomíná divnou nemocnici, vysoké bílé stěny nás nelákají, přesto si stavbu fotíme.
A vida, asi už jsme blízko, na budově před námi visí ukrajinská vlajka. Velvyslanectví Ukrajiny. Hned naproti je ruské. Asi důkaz družby. Vytahujeme foťáky a v tu chvíli za námi běží policista, že fotografovat velvyslanectví je zakázané. Fotky před ním mažeme a jdeme alespoň zdokumentovat Ševčenka. V parku rostou krokusy, jaro se probouzí. Na zítra hlásí 20°C, chystáme se na piknik k jezeru.
Kolem pivovaru a divadla přes park Gorkého se vracíme na kolej. Sluníčko už zapadá, trochu jsme se zdržely, ale nevadí. Za procházku jarním městem to stálo! Zítra opět za sluníčkem.
Středa 17. 4. 2013
Další krásný jarní den je před námi. Dopoledne máme výuku – videokurz, kde dokoukáváme film „Ljubov markov“, a konverzaci. Po konverzaci vyrážíme do Lida, naší oblíbené restaurace, na oběd. V sestavě Jana, Míša, Radka, Linda a já pak pokračujeme metrem na stanici „Frunzenskou“ a odtud k památníku Jáma, věnovanému obětem holocaustu. Působí na nás opravdu hluboce. Odtud se přesouváme ke Komsomolskému jezeru, na Ptačí ostrov. K jezeru vede veliký park s krásným vstupem, který se ale teď opravuje. V parku už začínají sázet kytičky a uklízet po zimě shnilé listí.
Na Ptačím ostrově je keška. Naštěstí blízko za mostem přes řeku. Vítězoslavně nacházím poměrně rychle středně velkou krabičku. Je v ní cestovatelský předmět – matrijoška, má za úkol docestovat do Německa. Tak jí trochu přiblížím a vezmu ji do Česka. Usedáme na lavičky, obklopené dřevěnými chodníky. Je krásně. Sluníčko prosvítá skrz stromy a ptáčci poletují a zpívají. Rozděláváme vínko a povídáme, asi 3 hodiny.
Zpět se vracíme kolem řeky, lehce opojené vínem a užíváme si pohodu na nábřeží. Zastavujeme se u altánku s amorky, kde sice sedí nějaký zaláskovaný pár, ale nám to nevadí a po chvíli se radujeme z další kešky, sice nano, ale je naše :-)
Dohodneme se, že večeře v Lidu bude pěkné završení dne, myslím, že v restauraci budeme brzy jako domácí. Na kolej se vracíme asi o půl deváté.
Čtvrtek 18. 4. 2013
Na dnešek jsme obzvlášť natěšení, protože máme objednanou exkurzi do minského pivovaru, samozřejmě s degustací. Pivovar je řešený jako muzeum, částečně nás provedou i provozem. Slečna průvodkyně je velmi sympatická a pěkně vykládá, nakonec se zdržujeme asi 2 hodiny. Samotná ochutnávka piv probíhá v místnosti k tomu určené. Dostali jsme 4 druhy piva „Alivarija“ – tři světlé a jedno tmavé. Popíjíme, klábosíme a čas pěkně utíká.
Po exkurzi se přesouváme do restaurace Lido, kde se naobědváme a utíkáme do školy. Cestou se pokusíme najít jednu kešku, ale nedaří se, díky množství lidí a špatnému signálu. Nevadí, zkusíme se vrátit později.
Rychlostní přesun pokračuje i po škole, musíme na kolej, převléci se a s Lindou jdeme na balet do Minského divadla opery a baletu. Budova stojí ve velkém parku ve městě. Lidí je tu požehnaně, obyvatelé města jsou asi velmi kulturní, představení jsou vyprodána na několik měsíců dopředu. A to nejsou ceny lístků nijak nízké. Usedáme na balkon, tzv. mezipatro a začíná balet. Už teď vím, že o kulturnosti minčanů se nedá hovořit. Kromě několika zvonění mobilních telefonů a vyřízených hovorů si sem asi přišli lidi popovídat. Naštěstí v průběhu druhého dějství se diváci trochu uklidnili. Možná usnuli. Každopádně mě balet nadchl, nádherná hudba, kostýmy i výkony tanečníků.
Po skončení představení máme hlad. Blízko je Mc Donald´s. Jelikož jsme tady zatím rychlé občerstvení nevyužily, stavujeme se s Lindou na hamburger. Špatný nápad. Je tu asi celé město, tak čekáme zhruba 20 minut. Když už se dostaneme k pokladně, vecpe se před nás podivná ženská a objednává zmrzliny. Snažím se jí slušně vysvětlit, že my tu čekáme ve frontě, spolu s dalšími 30 lidmi. Paní se vymlouvá na děti, které má s sebou, jedno v náručí. Mám za to, že v tuto dobu by už děti měly spát doma v posteli a né se cpát zmrzlinou. Tak jí řeknu svůj názor, ale to už vítězoslavně odchází pryč, v ruce drží zmrzlinu a usínající mimino.
My si objednáváme čaj a hamburger a nakonec spokojené odcházíme také spát.
Pátek 19. 4. 2013
Pátek, sluníčko a volný den, resp. den exkurze. Jedeme vlakem, tentokrát na východ země, do města Gomel. Je tady památková zóna. První naše kroky vedou do parku, kde stojí krásný palác. Procházíme park, navštěvujeme skleník, procházíme se kolem řeky. Největší atrakcí, stejně jako v Minsku, jsou také tady sochy, u nichž se turisti fotí. I my se nezapomeneme zvěčnit u sochy prvního Gomelčana nebo Pinocchia.
V paláci je muzeum. S Lindou se jdeme podívat, jak se tu pánům žilo. Místnosti jsou nádherné a zařízené nábytkem své doby. Po prohlídce pokračujeme ke kostelu sv. Petra a Pavla. Je zde krásná kaple. Lindu ale spíš zaujala kočka, vyhřívající se u vchodu kostela. Pak kolem cirkusu se vracíme směrem k nádraží a vlakem zpět do Minsku.
Počasí bylo celý den krásné. V Minsku se ochladilo, prší. Uvidíme tedy, co nás čeká zítra, kdy jedeme do historického města Polocku.
Žádné komentáře:
Okomentovat