Jak jsme poznali Poznaň

V rámci studia ve Wroclawi jsem se rozhodla občas vycestovat také do jiných míst v Polsku, abych zjistila, jak je to tu krásné a co všechno tady mají. První volba padla na město Poznaň, kam jsem si zajela s přáteli na jednodenní výlet v sobotu 28. září. Začátek cesty byl veselý (to si ale nechám na nějaké osobní vyprávění), počasí ale po dlouhé době slunečné, a výlet se velmi vydařil.

Vyjeli jsme z Wroclawi v ranních hodinách vlakem směr Poznaň, cesta utíkala rychle, většinu jsme prospali :-) Do Poznaně jsme dorazili po desáté a vydali se směrem do starého středu města. Já jsem měla, jakožto správný turista, vše nastudované, průvodce a mapu s sebou a těšila jsem se, že uvidíme co nejvíc.

První zastavení bylo v parku před divadlem opery. Místní zámeček ale slouží jako kulturní centrum, proto jsme dovnitř nešli. Prohlédli jsme si honosné památníky a nedaleký kostel a pokračovali dál do centra na Stary rynek, středověké náměstí s barevnými domky a spoustou turistů. Tady jsme se porozhlédli a přesně v poledne obdivovali kozlíky na radničních hodinách (stejně, jako na pražském orloji mají apoštoly, tady mají dva kozlíky, kteří se v poledne trkají - atrakce pro turisty pěkná, ale na pražský orloj to zdaleka nemá). Potom následovala prohlídka starého města s průvodcem, v rámci free walking tour, což jsou prohlídky města zdarma, tato byla poslední v sezóně a v angličtně, to jsme měli štěstí. Prošli jsme náměstí, domy a památky tady, dále uličky a čtvrtě bývalých městských komunit a došli až k bývalé židovské synagoze, kterou nacisté za války přestavěli na bazén (!). Od roku 2011 budova patří židovské komunitě a snad se dočká důstojné opravy. Dále nás prohlídka vedla bývalým městským příkopem kolem zrekonstruovaných městských hradeb, k hradu, který se mi vůbec nelíbil, ale obyvatelé Poznaně jsou na něj hrdí (byl za války také zničen, ale protože má významnou historii, tak jej vystavěli znovu). Kolem kostela jsme prošli k barokní perle města, Jezuitskému kostelu a klášteru, kde nyní sídlí radnice města. Krásné místo, především interiéry stojí za shlédnutí. U sochy dvou kozlíků jsme se s průvodkyní rozloučili a dál pokračovali na Tumský ostrov, prohlédnout si nejstarší kostel v Polsku. Cestou zpět do centra jsme poobědvali a pak si prohlédli starou městskou radnici. Já jsem zjistila, že v sobotu se do spousty muzeí dostaneme zdarma, tak proč se nepodívat. V prostorech radnice sídlí muzeum města Poznaně a nejen renesanční sály jsou chloubou této budovy. Po prohlídce jsme se rozdělili a každý pokračoval tam, kde ho to zajímalo. Já jsem šla do muzea hudebních nástrojů, největšího v Polsku a jednoho z největších ve střední Evropě. A bylo na co koukat! Sbírky starých nástorjů od klasických strunných až po nástorje národů z různých kontinentů, paráda. Moc se mi v muzeu líbilo. Pak jsem se vrátila na náměstí, kde se konal středověký festival, prohlédla jsem si jednotlivá řemesla a odtud pokračovala do etnografického muzea, ale doteď nevím, zda se mi expozice líbila, nebo ne. Konaly se zde dvě výstavy a byly dost zvláštně provedené, exponáty byly pěkné, ale celkově to za moc nestálo. Tak jsem si nakonec spravila oko v archeologickém muzeu, kde mě uchvátila výstava o starověkém Egyptě a hlavně provedení expozic, které byly zaměřeny především na dětského návštěvníka - děti si tu mohly spoustu věcí vyzkoušet, osahat, zahrát si kvíz nebo objevit středověké vykopávky. Moc pěkně udělaná výstava. Po výstavě jsem měla ještě chvíli čas, než jsme se sešli s ostatními. Šla jsem za náměstí, na kopec sv. Vojtěcha. Stojí tady kostelík s krásnými secesními interiéry a před ním jediná dřevěná stavba ve městě, zvonička. Opodál je vojenský hřbitov, ale ten už byl zavřený. Vrátila jsem se přes tržnici se zeleninou k národnímu muzeu, kde jsem si vychutnala výborné latté a sešla se se zbytkem výpravy. Výlet se vydařil. Vlakem jsme odjeli přesně v 19:16 a v jedenáct už jsem byla na kolejích. Příští týden zkusím pro změnu nedaleký zámek Ksiaz.